Píšete skvěle, děkuji. Velmi čitelné, pravdivé, poučné.

Mě zaujalo poslední slovo - sebevědomí. Jak psal na svém blogu pan Petr Hannig, každý by si měl neustále zvyšovat, tedy upevňovat sebedůvěru. Protože jedině potom může s klidným svědomím o volbách delegovat důvěru určitému subjektu, který ho zastupuje. Zastupuje tak, že všechny strany (nikoliv politické) jsou spokojeny. Takže sebevědomý volič je ideální stav, kdy může dojít k přeměnám. Vlastně je všichni chtějí a tak nějak čtyři dny před volbami mají ztrátu paměti. Podlehnou vábení 27 let stejných "vedoucích" stran, jejich "exkluzívním" průzkumům. Po volbách se pak diví, že vidí stále stejné tváře z obrazovek. Máme stále velký podíl hodných a velmi naivních lidí. Nebo pohodlných se zvednout od PC ze židle a jít volit. Proto povzbuzujme všichni a všechny ve svém okolí, ať jsou k volbám. A dají hlas jen NEparlamentním stranám, dají výpověď neschopným chlapcům, kteří nás za 27 let dovedli tam, kde jsme...

Nic není jen černé, nebo bílé. A vy vše trochu zjednodušujete Ale jinak dobré.

No, nevím ... O čestném a upřímném člověku, který si nenechá kálet na hlavu a tvrdě postihuje nespravedlnost a podrazáctví, rozhodně nelze tvrdit, že je h o d n ý. Ale taky to neznamená, že používá tvrdé lokty.

"Být hodný se vyplácí či nevyplácí?" je přesně věta, vytvořená materielní přítomností. Pro člověka, jakožto společenského tvora je přirozená obětavost a spolupráce, čili z našeho pohledu "být hodný." Křiklouni a sobci jsou v podstatě úchylka, vytvořená převážně dnešním materiálním vnímáním.

Čtu Vás ráda:)

Já jen, aby vám to nebylo líto.

Nesouhlasím již s vaší premisou a tudíž ani s blogem.

Jako "hodného" (v kontextu širokého společenského vnímání) prezentujete člověka dbát důsledně na to, aby z něj vyrůstal člověk přímý"...který si neumí dobře stanovit svoje hranice a stát si za nimi, neprosazuje sám sebe a přizpůsobuje se okolí až moc....", což nepovažuji za výstižné. Samozřejmě, může být i takový. Ale já se domnívám, že společnost hodným člověkem míní opravdu hodného člověka, tolerantního, chápavého, leč neprůbojného a taky odmítajícího se dopouštět lži, napadání a agresivity.

Domnívám se, že lidé skutečně považují za přínosnější mít "ostré lokty" a nebrat si servítky. Jako fakt je vnímáno, že když si občas nezařve a nezalže, tak se mu nedostane pozornosti a požadovaných přínosů.

Ono toto téma vůbec není tak jednoduché a jednoznačné, jak jej nastiňujete zde a obávám se, že i při vašem "koučování". Já to považoval za jedno z hlavních úskalí při výchově dítěte: Dbát důsledně na to, aby z něj vyrůstal člověk přímý, vždy čestný, uznávající a respektující obecně uznávané hodnoty nebo povolit a nechat dítě přebírat obecně fungující preference v jeho věkové skupině, které směrují k aroganci, nadřazenosti a prosazení svého za každou cenu? Je přeci ve značné míře vnímáno, že křiklouni a drzouni snadněji prosadí své zájmy a získají i více na úkor lidí tolerantních a třeba i neprůbojných, kterým je nepříjemné řvát na jiné, lhát a podvádět.

Nesouhlasím s vámi a nepochybně bych váš "koučink" nepřijal.