Ale já jí to musím vysvětlit. Musí to pochopit. Podíval se na mě Luboš poněkud bezradně. Vnímal jsem jeho beznaděj a přitom obrovskou angažovanost a snahu, která mu sršela z očí.
Jeho tělo bylo ve stejné místnosti jako já, jeho mysl a emoce nikoli. Luboš byl zdravej, dospělej a chytrej chlap, jeho život kazila jen jedna věc. Neuměl realizovat svoje cíle a přání jak chtěl. Žil komplikovaně a s velkými pochybami. Spotřeboval většinu své energie na přemýšlení a analyzování. Tuze málo mu jí zbylo na akci samotnou. A přitom skvělými nápady přímo sršel. Kdyby uměl stejně svoje vize a plány naplňovat tak výborně jako analyzovat, dneska by byl už klidný a spokojený milionář. Jenže vždycky se něco pokazilo a to něco byl Lubošův vnitřní kritik, který všechny jeho představy začal velmi rychle srážet a zpochybňovat. A když se do vás kritik pustí ještě před samotným vykročením, nedopadá to dobře.
Luboš v životě bloudil v kruhu a měl dojem, že stojí na místě … marní čas a jeho šance mu proklouzávají mezi prsty. Začali jsme na tom makat a žába na prameni se zanedlouho ukázala v celé své kráse. Luboš dokonale opakoval svůj naučený podvědomý vzorec z dětství. Vyrůstal sice v úplně rodině, jen táta se rodině moc nevěnoval a máma byla na hodně věcí sama. Plná povinností a nároků, které na ní rodina kladla. Byla unavená. Vztahem možná, životem určitě.
A s touhle mámou Luboš vyrůstal. Vzpomínal si, jak za ní jako klučina nespočetně krát přiběhl s parádním nápadem, dobrodružstvím a čekal, že se máma s chutí zapojí. Přece jí chtěl trochu rozveselit a u toho si užít nějakou tu taškařici. Žádné dítě se nechce dívat, jak se rodič trápí. Jenže mamča mu vše nejprve začala pěkně rozebírat - “podívej se synku, je to sice dobrý nápad, ale …" a pak následoval výčet - co vše by se mohlo stát a jak to může být nebezpečné.
Luboš byl ale houževnatý prcek a nechtěl se přání vzdát. Inu začal mámě vše vysvětlovat a přesvědčovat ji. Jenže když má rodič svou hlavu a pravdu, dítě nemá šanci a on nebyl výjimka. Po mnoha a mnoha letech dělal pořád to samé. Jeho máma byla bohužel mrtvá, ale v jeho hlavě byla živá víc než dost. Když dostal jakýkoli důležitý nápad nebo vizi, v jeho hlavě se okamžitě objevila máma a v podobě vnitřního kritika mu jeho přání začala zpochybňovat jako za jeho dětství. Jeho reakce byla jasná - až jí to vše vysvětlí, určitě mu to dovolí.
Respektive až to dostatečně dobře vysvětlí svému kritikovi a přesvědčí ho, pak si konečně dovolí jít do akce. V tomhle mentálním začarovaném kruhu poté trávil celé dny a týdny. Měsíce i roky. Když pochopil, že se snaží přesvědčit někoho, koho přesvědčit už z logiky věci možné není a celé to vlastně vůbec nemá smysl, byl připraven ze začarovaného kruhu vykročit. Už nemusel plýtvat životní energií a pozorností házením hrachu na kritikovu zeď.
Mohl se konečně naplno a bez rušení soustředit na tvorbu samotnou. Konečně se objevila jeho přirozená část dopovaná novým přílivem osvobozené energie a říkám vám - s tímhle parťákem si Luboš užil mnohem více zábavy než s kritizující mámou. Už nic nebránilo tomu, aby se věci daly do pohybu. Za pár týdnů stačil rozjet to, o čem nekonečně dlouhé měsíce jen marně přemýšlel. Dokonce ho oslovil respektovaný kolega z jeho branže s nabídkou, o které by si mohl Luboš ještě před nedávnem nechat jen zdát.
Čas keců skončil. Doba činů nastala.
PS: Možná jste se i vy v příběhu Luboše našli a možná se i vy potýkáte s vlastním kritikem, který vám nedopřává klidu a oddechu. Nezoufejte, nejste v tom sami. Určitého kritika máme všichni. Sice nejde vymazat jako nevzhledná piha. Můžeme ho ale transformovat ve vnitřního mentora, který nás nebude srážet, ale bude nám hodnotným a podporujícím průvodcem a rádcem.
Samozřejmě někdy i tvrdým a nekompromisním, ale užitečným. Nejprve ovšem musíme svého stávajícího kritika dobře poznat a pochopit.
Kde se v nás vzal? Kdo nám ho pomohl vytvořit a kdo byl jeho věrný předobraz? Jak moc nás ovládá? Co po nás kritik vlastně chce? Umíme si od něj držet odstup?
V příštím článku se právě na tyto a další otázky podrobněji zaměřím. A samozřejmě také na tipy, co s ním udělat.
