Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vnitřní kritik - cesta do záhuby a zpět

20. 07. 2017 16:02:14
Ale já jí to musím vysvětlit. Musí to pochopit. Podíval se na mě Luboš poněkud bezradně. Vnímal jsem jeho beznaděj a přitom obrovskou angažovanost a snahu, která mu sršela z očí.
Jeho tělo bylo ve stejné místnosti jako já, jeho mysl a emoce nikoli. Luboš byl zdravej, dospělej a chytrej chlap, jeho život kazila jen jedna věc. Neuměl realizovat svoje cíle a přání jak chtěl. Žil komplikovaně a s velkými pochybami. Spotřeboval většinu své energie na přemýšlení a analyzování. Tuze málo mu jí zbylo na akci samotnou. A přitom skvělými nápady přímo sršel. Kdyby uměl stejně svoje vize a plány naplňovat tak výborně jako analyzovat, dneska by byl už klidný a spokojený milionář. Jenže vždycky se něco pokazilo a to něco byl Lubošův vnitřní kritik, který všechny jeho představy začal velmi rychle srážet a zpochybňovat. A když se do vás kritik pustí ještě před samotným vykročením, nedopadá to dobře.

Luboš v životě bloudil v kruhu a měl dojem, že stojí na místě ... marní čas a jeho šance mu proklouzávají mezi prsty. Začali jsme na tom makat a žába na prameni se zanedlouho ukázala v celé své kráse. Luboš dokonale opakoval svůj naučený podvědomý vzorec z dětství. Vyrůstal sice v úplně rodině, jen táta se rodině moc nevěnoval a máma byla na hodně věcí sama. Plná povinností a nároků, které na ní rodina kladla. Byla unavená. Vztahem možná, životem určitě.

A s touhle mámou Luboš vyrůstal. Vzpomínal si, jak za ní jako klučina nespočetně krát přiběhl s parádním nápadem, dobrodružstvím a čekal, že se máma s chutí zapojí. Přece jí chtěl trochu rozveselit a u toho si užít nějakou tu taškařici. Žádné dítě se nechce dívat, jak se rodič trápí. Jenže mamča mu vše nejprve začala pěkně rozebírat - “podívej se synku, je to sice dobrý nápad, ale ..." a pak následoval výčet - co vše by se mohlo stát a jak to může být nebezpečné.

Luboš byl ale houževnatý prcek a nechtěl se přání vzdát. Inu začal mámě vše vysvětlovat a přesvědčovat ji. Jenže když má rodič svou hlavu a pravdu, dítě nemá šanci a on nebyl výjimka. Po mnoha a mnoha letech dělal pořád to samé. Jeho máma byla bohužel mrtvá, ale v jeho hlavě byla živá víc než dost. Když dostal jakýkoli důležitý nápad nebo vizi, v jeho hlavě se okamžitě objevila máma a v podobě vnitřního kritika mu jeho přání začala zpochybňovat jako za jeho dětství. Jeho reakce byla jasná - až jí to vše vysvětlí, určitě mu to dovolí.

Respektive až to dostatečně dobře vysvětlí svému kritikovi a přesvědčí ho, pak si konečně dovolí jít do akce. V tomhle mentálním začarovaném kruhu poté trávil celé dny a týdny. Měsíce i roky. Když pochopil, že se snaží přesvědčit někoho, koho přesvědčit už z logiky věci možné není a celé to vlastně vůbec nemá smysl, byl připraven ze začarovaného kruhu vykročit. Už nemusel plýtvat životní energií a pozorností házením hrachu na kritikovu zeď.

Mohl se konečně naplno a bez rušení soustředit na tvorbu samotnou. Konečně se objevila jeho přirozená část dopovaná novým přílivem osvobozené energie a říkám vám - s tímhle parťákem si Luboš užil mnohem více zábavy než s kritizující mámou. Už nic nebránilo tomu, aby se věci daly do pohybu. Za pár týdnů stačil rozjet to, o čem nekonečně dlouhé měsíce jen marně přemýšlel. Dokonce ho oslovil respektovaný kolega z jeho branže s nabídkou, o které by si mohl Luboš ještě před nedávnem nechat jen zdát.

Čas keců skončil. Doba činů nastala.

PS: Možná jste se i vy v příběhu Luboše našli a možná se i vy potýkáte s vlastním kritikem, který vám nedopřává klidu a oddechu. Nezoufejte, nejste v tom sami. Určitého kritika máme všichni. Sice nejde vymazat jako nevzhledná piha. Můžeme ho ale transformovat ve vnitřního mentora, který nás nebude srážet, ale bude nám hodnotným a podporujícím průvodcem a rádcem.

Samozřejmě někdy i tvrdým a nekompromisním, ale užitečným. Nejprve ovšem musíme svého stávajícího kritika dobře poznat a pochopit.

Kde se v nás vzal? Kdo nám ho pomohl vytvořit a kdo byl jeho věrný předobraz? Jak moc nás ovládá? Co po nás kritik vlastně chce? Umíme si od něj držet odstup?

V příštím článku se právě na tyto a další otázky podrobněji zaměřím. A samozřejmě také na tipy, co s ním udělat.
Autor: Aleš Vavřinec | čtvrtek 20.7.2017 16:02 | karma článku: 12.40 | přečteno: 287x

Další články blogera

Aleš Vavřinec

Co dokáže pohřbít i ten sebelepší vztah?

Setkáme se. Přeskočí jiskra. Rozdmýcháveme ji. Ten druhý je úplně božský. Ta druhá je prostě božská. Dokonalý protějšek. Rozumíme si. Snažíme se mít to spolu hezké. Božské. Smějeme se. Milujeme se. Bavíme se. A bojíme se ...

26.10.2017 v 16:26 | Karma článku: 15.80 | Přečteno: 705 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Žijeme v ráji - proč se cítíme, jak v pekle?

Žijeme v ráji. Kdybychom někomu před 500 lety ukázali, jak se dnes máme, okamžitě by takový životní styl chtěl taky - nadbytek potravin, zdravotní péče, neuvěřitelné pohodlí, dlouhověkost, bezpečí, čistá voda atd...

26.10.2017 v 10:14 | Karma článku: 22.43 | Přečteno: 695 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Cesta pravdy - jdete na ní i vy?

Seděl jsem nad klávesnicí a byl jsem v pasti. V mentální pasti. Měl jsem strach. Ten text byl skvělej, byl plnej mě. Bez příkras a keců. Jenže to bylo právě ono...

24.10.2017 v 9:12 | Karma článku: 7.03 | Přečteno: 196 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Jak jsem našel životní poslání ...

Zveřejňuju tady mou odpověd na FB dotaz, jak jsem se dostal k tomu co dělám, jak jsem našel svoje poslání, smysl ... tedy jak se mi to všechno stalo?

23.10.2017 v 7:28 | Karma článku: 6.76 | Přečteno: 217 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jiří Turner

Islám, politická korektnost a odvaha říkat pravdu

Aktuálně jsou nejhoršími nálepkami pro vyjádření publicistů příklon k multikulturalismu a k politické korektnosti,neboť dnešním trendem, který konzumenti žádají, je „hledání pravdy“, pokud se ta týká toho, co za pravdu považujeme.

23.11.2017 v 10:25 | Karma článku: 9.56 | Přečteno: 426 | Diskuse

Jakub Kouřil

Anatomie Slasti

Vesmír je zrcadlem lidské touhy po nekonečné slasti a blaženosti. Říká se, že nejvyšší rozkoše lze dosáhnout ne skrze tělo, nebo mysl, ale čistě jen skrze své Já.

23.11.2017 v 10:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 74 | Diskuse

Jiří Zapletal

Máš problém? Dotace to vyřeší

Trápí vás znečištěné ovzduší? Obáváte se imigrantů? Nemáte práci? Dostáváte vysoké účty za elektřinu? Není problém. Existuje všemocný lék. Jmenuje se dotace.

23.11.2017 v 7:22 | Karma článku: 14.93 | Přečteno: 309 | Diskuse

Martina Franzová

Jak jsem potkala ruského agenta

Ve své bezmezné naivitě a nadšení z návštěvy překrásného Sankt. Petěrburgu jsem ve slabé chvilce pozvala jednoho z jeho obyvatel na návštěvu k nám do Prahy. Šest dnů jsem si hřála hada na prsou a teď abych podávala BIS hlášení...

23.11.2017 v 7:12 | Karma článku: 24.98 | Přečteno: 614 | Diskuse

Pavel Ďuran

Jana Nečasová (Nagyová) je vinna!

Soud pro Prahu 1 včera opět (tentokrát jinou soudkyní) rozhodl: Jana Nečasová (dříve Nagyová) je vinna. Dostala dva roky s tříletou podmínkou. To za zneužití vojenského zpravodajství. A – samozřejmě – verdikt není pravomocný.

23.11.2017 v 6:27 | Karma článku: 30.97 | Přečteno: 1050 | Diskuse
Počet článků 42 Celková karma 13.41 Průměrná čtenost 983

Pomáhám lidem, kteří se dostali do situace, kdy neví jak dál. Pomáhám jim opět zářit. Využívám postupy z psychologie, terapie a koučovací techniky i vlastní bohaté zkušenosti. Mám za sebou více než 1 600 odkoučovaných hodin.

Chci Vás inspirovat, nadchnout, nabídnout témata k hlubšímu přemýšlení a někdy i pobavit.

ales-vavrinec.cz

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.