Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Po čem muži nejvíc touží?

20. 02. 2017 12:02:50
Nebudu chodit dlouho kolem horké kaše a půjdu rovnou věci. My chlapi nejvíc toužíme po nesmrtelnosti. Samozřejmě nejsme pitomci a moc dobře víme, že naše těla tady nebudou napořád. Proto hledáme jiné cesty jak tu zůstat navěky.

Jedna možnost je předat svoje geny dál a symbolicky pokračovat skrze vlastní potomky. To je činnost veskrze příjemná a bohulibá, ale o tom jsem dneska psát nechtěl. :-)

Odkaz. Další možnost je tady na světě po sobě nechat odkaz, který odolá - aspoň na letmý okamžik - zubu času. No a zanechat po sobě pořádnej odkaz neni žádná prdel. To ví každej chlap, kterej se o to pokusil.

Musí nejdřív ve světě objevit svoje dobrý místo. Musí se ve světě cítit dobře, musí cítit pevnou zem pod svýma nohama, musí se o ni umět opřít a důvěřovat jí. Odhalit svoje silný stránky a obejmout svoje slabiny. V jasným světle uvidět sám sebe a co přesně tady chce zanechat a hlavně proč. Otázka - proč - je vůbec pro chlapa nejdůležitější .... a taky nejvíc bolí.

Bolí protože kvůli jejímu zodpo-vězení se musí chlap dostat ze svýho mentálního vězení. Musí opustit bezpečnou hroudu domácího kraje a vydat se na dobrodružnou a nebezpečnou cestu i do temných stránek svojí duše. Musí se uvidět v celé své kráse a zkáze, musí vidět bílého krále i černého rytíře, kterého v sobě má. Může z něj mít strach, ale nesmí před ním neustále utíkat.

Tam někde hluboko v jeho nitru leží informace - poslání. Proč tady na světě je a jaký odkaz může zanechat.

Znát svoje poslání a makat na svým odkazu totiž dává životu smysl. Ten pravej smysl, kterej chlapa naplňuje a ne jen oblbuje jako všechny možný povrchní cíle - auta, prachy, milenky. :-) Sebevědomí, svoboda a síla jsou pak jen sakra příjemné důsledky toho, když zná svoje poslání, smysl, odkaz.

Jak na to?

Nejdřív se musí zastavit, aby si v klidu rozmyslel, kam chce v životě směřovat. Ne kam chce maminka a tatínek, aby směřoval. Ne kam chce manželka, šéf nebo společnost. Kam on chce.

Nemůže po sobě zanechat odkaz, když půjde v životě po cizí cestě. To nejde. Nelze. Zapomeňte na to.

Musí si na sebe najít čas a prostor. To je první a vele-důležitý krok. Vidím kolem sebe spoustu bláznů, kteří se v poklusu za cizími cíly snaží odhalit smysl vlastního života. Kašlou na sebe a čekají na zázrak. Takhle svět nefunguje.

Musí se zastavit. Aspoň na moment vystoupit z naučeného koloběhu a stereotypu. Odstřihnout se od běžného přívalu dat, informací a zpráv, které ho umí perfektně odvést od sebe samého.

Dopřát si prostor, ticho a čas. Psát o tom, co chce tak dlouho, dokud se jeho mysl nebude zmítat v agonii. Hovořit o tom s přáteli, jinými muži nebo odborníkem, dokud se nedostaví osvobozující aha moment.

A taky musí být sám. Sám se sebou. Sám v sobě. Ideálně v lese. Na horách. U moře. U jezera. Bez lidí. Bez vlivu společnosti. Na opuštěné horské chatě. Pod stanem mezi skalami. A pro začátek úplně stačí v noci potichu v obýváku, když už všichni ostatní klidně spí. Musí si dopřát prostor, aby se vůbec mohli ponořit do hlubších sfér vlastní psychiky, kde je vše důležité uloženo.

Pokud tedy chcete být, chlapi, nesmrtelní, musíte zjistit, proč tady na světě jste. Jaký odkaz po sobě chcete nechat a proč. Jaký silný stránky k tomu můžete použít a na jaký svoje slabiny si dát radši pozor. A až na to přijdete, tak se taky musíte dát do práce. Znát cestu je fajn, ale nejít po ní je stejnej průser, jako ji vůbec nevidět.

Autor: Aleš Vavřinec | pondělí 20.2.2017 12:02 | karma článku: 13.05 | přečteno: 670x

Další články blogera

Aleš Vavřinec

Co dokáže pohřbít i ten sebelepší vztah?

Setkáme se. Přeskočí jiskra. Rozdmýcháveme ji. Ten druhý je úplně božský. Ta druhá je prostě božská. Dokonalý protějšek. Rozumíme si. Snažíme se mít to spolu hezké. Božské. Smějeme se. Milujeme se. Bavíme se. A bojíme se ...

26.10.2017 v 16:26 | Karma článku: 15.80 | Přečteno: 705 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Žijeme v ráji - proč se cítíme, jak v pekle?

Žijeme v ráji. Kdybychom někomu před 500 lety ukázali, jak se dnes máme, okamžitě by takový životní styl chtěl taky - nadbytek potravin, zdravotní péče, neuvěřitelné pohodlí, dlouhověkost, bezpečí, čistá voda atd...

26.10.2017 v 10:14 | Karma článku: 22.43 | Přečteno: 695 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Cesta pravdy - jdete na ní i vy?

Seděl jsem nad klávesnicí a byl jsem v pasti. V mentální pasti. Měl jsem strach. Ten text byl skvělej, byl plnej mě. Bez příkras a keců. Jenže to bylo právě ono...

24.10.2017 v 9:12 | Karma článku: 7.03 | Přečteno: 196 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Jak jsem našel životní poslání ...

Zveřejňuju tady mou odpověd na FB dotaz, jak jsem se dostal k tomu co dělám, jak jsem našel svoje poslání, smysl ... tedy jak se mi to všechno stalo?

23.10.2017 v 7:28 | Karma článku: 6.76 | Přečteno: 217 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jiří Turner

Islám, politická korektnost a odvaha říkat pravdu

Aktuálně jsou nejhoršími nálepkami pro vyjádření publicistů příklon k multikulturalismu a k politické korektnosti,neboť dnešním trendem, který konzumenti žádají, je „hledání pravdy“, pokud se ta týká toho, co za pravdu považujeme.

23.11.2017 v 10:25 | Karma článku: 9.56 | Přečteno: 426 | Diskuse

Jakub Kouřil

Anatomie Slasti

Vesmír je zrcadlem lidské touhy po nekonečné slasti a blaženosti. Říká se, že nejvyšší rozkoše lze dosáhnout ne skrze tělo, nebo mysl, ale čistě jen skrze své Já.

23.11.2017 v 10:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 74 | Diskuse

Jiří Zapletal

Máš problém? Dotace to vyřeší

Trápí vás znečištěné ovzduší? Obáváte se imigrantů? Nemáte práci? Dostáváte vysoké účty za elektřinu? Není problém. Existuje všemocný lék. Jmenuje se dotace.

23.11.2017 v 7:22 | Karma článku: 14.93 | Přečteno: 309 | Diskuse

Martina Franzová

Jak jsem potkala ruského agenta

Ve své bezmezné naivitě a nadšení z návštěvy překrásného Sankt. Petěrburgu jsem ve slabé chvilce pozvala jednoho z jeho obyvatel na návštěvu k nám do Prahy. Šest dnů jsem si hřála hada na prsou a teď abych podávala BIS hlášení...

23.11.2017 v 7:12 | Karma článku: 24.98 | Přečteno: 614 | Diskuse

Pavel Ďuran

Jana Nečasová (Nagyová) je vinna!

Soud pro Prahu 1 včera opět (tentokrát jinou soudkyní) rozhodl: Jana Nečasová (dříve Nagyová) je vinna. Dostala dva roky s tříletou podmínkou. To za zneužití vojenského zpravodajství. A – samozřejmě – verdikt není pravomocný.

23.11.2017 v 6:27 | Karma článku: 30.97 | Přečteno: 1050 | Diskuse
Počet článků 42 Celková karma 13.41 Průměrná čtenost 983

Pomáhám lidem, kteří se dostali do situace, kdy neví jak dál. Pomáhám jim opět zářit. Využívám postupy z psychologie, terapie a koučovací techniky i vlastní bohaté zkušenosti. Mám za sebou více než 1 600 odkoučovaných hodin.

Chci Vás inspirovat, nadchnout, nabídnout témata k hlubšímu přemýšlení a někdy i pobavit.

ales-vavrinec.cz

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.