Dnes se s vámi chci podělit o jednu zásadní a velmi rozšířenou příčinu, proč se lidem nedaří zhubnout a mít tělo podle svých představ.
Snad každý byl někdy v průběhu života nespokojený s tím, jak vypadá a kolik na sobě nosí zbytečné váhy. O hubnutí se dnes a denně pokouší celá armády jedlíků a stal se z toho obrovský byznys. Někomu to jde lépe, někomu o poznání hůře. Lidé se snaží dodržovat zdravý a pestrý jídelníček. Mají sestavený cvičební plán, utratili za svou snahu desítky tisíc …. ale trvalé snížení váhy se zdá býti pořád v nedohlednu. Proč?
Hubnutí má 3 pilíře - stravu, pohyb a ten nejdůležitější - psychiku. Pokud se zaměříme jen na jednu nebo dvě, pravděpodobnost, že zhubneme a váhu si udržíme trvale, je velmi malá. Z mých zkušeností je to ale právě psychika, kterou lidé při hubnutí nejčastěji opomíjí.
Proč se tedy někomu nepodaří i přes urputnou snahu?
Sám jsem zhubnul 38kg a vím, jak důležitou roli hraje naše podvědomí a naše přesvědčení (a to jak nahlížíme sami na sebe) v něm uložené. Mnozí si podvědomě nedovolují zhubnout a cítit se ve vlastním těle dobře a být na sebe hrdí. Protože někde uvnitř v hloubi duše věří tomu, že si to nezaslouží. Často se za něco podvědomě obviňují …. a ten, kdo se obviňuje si přece nedovolí vypadat skvěle.
Sami sebe podceňují nebo trpí nízkým sebevědomím a sebedůvěrou. Neváží si sami sebe a nepovažují se za hodnotné a důležité bytosti. To všechno mohou být bariéry mezi nimi a štíhlým tělem.
Kýženou a pozitivní změnu si sami v sobě blokují. Dostávají se do vnitřního konfliktu - vědomě si přejí zhubnout, ale podvědomě si to zakazují. A podvědomí je král, který ve finále rozhodne …
Cestou z tohoto začarovaného kruhu není hledat další hubnoucí metodu, ani se dál obviňovat za to, že se mi to nedaří, to jen prohlubuje pocit selhání a neúspěchu. :-)
Cestu vidím v tom najít si na sebe čas a chvilku klidu. Na moment se zastavit a vystoupit z hubnoucího maratonu. Podívat se důsledně na příčiny, proč si nedovoluji zhubnout a proč si to zakazuji? Odhalit ten moment, kdy bych si to už konečně dovolil? Jak a co by se v mém životě muselo změnit? Už toto samotné uvědomění, proč sám sobě stojím v cestě, přináší obrovskou úlevu a umí nastartovat pozitivní změnu. :-) Věřím, že vždycky existuje cesta, jde jen o to ji objevit a vydat se po ní.
