Dneska jsem se s dobrou kamarádkou bavil o nesmyslných, nereálných, ale zároveň sakra silných tlacích, které společnost na ženy vyvíjí - především pomocí společenských magazínů a jejich šílených standardů o ženské kráse a ...
..... akceptovaném vzoru. Jenže ženy v tom nejsou samy. Vzpomněl jsem si, že kdysi dávno jsem viděl útržek dokumentu o mužské sexualitě a zcela vážně se tam bavili o tom, že každý muž v průběhu života při sexu selže. Ano správně - selže. Perfektně se odkrylo nereálné přesvědčení, že muž by měl v posteli být minimálně 100%. Přirozený projev organismu se automaticky označí jako nějaká politováníhodná chyba.
Jakmile chlap zaváhá a není 100%, hnedle je to onálepkováno jako selhání. Hurááá vzhůru k dokonalosti .... a kdo není dokonalý, bude náležitě posouzen a odsouzen.
Inu touha po bezchybnosti a dokonalosti je sakra draze vykoupena. Někdy je fakt těžké všem těm vnějším tlakům nepodlehnout, ale jakmile je jednou akceptujeme, vstupujeme do začarovaného kruhu, kde na konci čekají deprese, plastické operace a věčná nespokojenost. Protože jakmile sami sebe začneme poměřovat s nereálnými nároky, nikdy je nemůžeme naplnit a nikdy si sami sebe nebudeme vážit a mít se rádi. Podvědomě sebou budeme opovrhovat.
Takže navrhuji přijmout realitu se všemi jejími záhyby a zákruty. Obejměme svou přirozenost a pojďme se vykašlat na to, že v sexu se selhává. Pojďme se už konečně vykašlat na to, že ženská krása má jen jednu šablonu jako polička v IKEA.
