Mnohé by bylo jednodušší a nekomplikované, kdyby žena byla ženou a muž mužem.

Vlivem mnoha faktorů žena přebírá mužskou energii a muž ženskou.

Je to jednoduché, složité si to děláme sami.

No ale já to jako žena vnímám totožně ve vztahu žen k mužům, žen k matkám a žen k otcům...Nicméně, zásadním problémem obou pohlaví je to, že se tak moc bojí samoty, že přestávají vnímat svou vlastní podstatu.

Příliš mnoho slov v podstatě o ničem. Děláte z mužů ubohé slabé, labilní chudáky. no někteří takoví jsou, ale pokud ny takových měla být většina, tak ,,bůh s námi". Muži, nelitujte se tolik. Na téma strachu žen z mužů by se dal napsat podobný článek.

Do kamene tesat.

Tohle barání v sobě a vyčítání imaginárních křivd rodičům je trapné.

Tady je myslím zásadní přijmout možnost samoty jako zcela rovnocennou a nabízející velké příležitosti k zajímavému životu. Pak nejsem svázán strachem z opuštění.

Přesně tak. Ale k tomu se musí dojít zkušenostmi...Doklopýtat přes nepovedené vztahy, přes sebepoznání, sebereflexi k sebelásce. Pak teprve je vztah uvědomělá volba a ne prchání před samotou ať to stojí co to stojí...

Óda na strach? Pane jo, život lze komplikovat kde čím, když chybí úcta a otevřenost, a to jak k sobě, tak ke druhým. Živořit ve strachu, že budu sám nebo žít mezi lidmi a s lidmi?