Otázkou je, co vlastně to odpuštění znamená. Někdo mě podrazí, odpustím mu, ale stejně mu už příště nevěřím. Někomu půjčím, nevrátí mi peníze, odpustím mu, ale vícekrát mu nepůjčím. Je to odpuštění? Odpouštím, ale důvěra je fuč. Pro sebe dělám to, že si "nepíšu křivdičky z druhé strany deníčku" a proto ani nemusím pro sebe odpouštět. Nakonec když někdo něco udělá omylem, tak to nehrotím a omluvu nepotřebuji, v podstatě předem odpuštěno, když někdo něco udělá schválně, omluvy netřeba, protože to se omluvit nedá, odpustit můžu, ale věřit už nikdy. Skoro bych řekla, že je to s tím odpouštěním složitější, pokud odpuštění není přesně definováno.

Odpuštění je vlastně opuštění emočního bahna, které si v sobě nesu jako reakci na to, co se mi stalo. Tedy opuštění pocitů viny, zlosti, vzteku a nenávisti.

Ale ano umíme odpouštět, jen se tak nesmí stávat opakovaně...