- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
To s tím kobercem je pěkná analogie.
Já mám taky raději lidi, jejichž positivní přístup k životu se projevuje ochotou konstruktivně řešit problémy, než ty, co si na hubu napatlají úsměv...
Ze své zkušenosti si myslím, že optimismus nelze získat. Člověk je nebo není optimista, souvisí to s vrozeným temperamentem... nedá se naučit, nedá se "vykaučovat".
Lidé se nerodí skeptiky, lidé se jimi stávají v průběhu života, často už v dětství. Pesimismus bývá obranný mechanismus, jak předejít zklamání. To nemá co do činění s vrozeným temperamentem, ale s naučenými a podvědomými vzorci myšlení a chování. A ty jdou změnit. Těch změn ze skeptiků v optimisty jsem u klientů viděl tolik, že věřím, že vždy je cesta. Samozřejmě jen pokud člověk opravdu chce.
Ono se to říká. V životě jsem si prošla bolestí a bahnem a dalo mi obrovskou práci najít cestu k lásce, k pozitivnímu myšlení, naučila jsem se pokoře, vděčnosti, optimismu. A reakce okolí? Jsi mladá, blbá, víš ještě h.vno o životě, život tě naučí.
Optimismus je těžké získat a ještě těžší si ho udržet. Bohužel mám ještě tendence si jej zkoušet obhájit, i když, k čemu?
Ano zrovna naše společnost je dost pesimistická a každého, kdo chce vybočit má tendenci stáhnout zpět na svou úroveň. Pak je vždy dobré začít se obklopovat lidmi, kteří vnímají svět optimisticky jako my.