Myšlení - tvrdá závislost i příležitost k vnitřnímu osvobození

Když se v muži otevře prostor za myšlenkami, zažívá čistou blaženost a radost. Dostává se do kontaktu s tím, kdo ve skutečnosti je. Dostává se do vlastního vnitřního prostoru svobody, důvěry a síly, který ...

... není infikovaný omezujícími představami a nároky. Neexistují zde očekávání, názory, iluze, přesvědčení.
Dostává se do svého vnitřního prostoru, kde také neexistují obavy, strachy, pochyby, nejistoty, úzkosti, pocity, že "ještě tomu něco chybí" ani z nich vycházející tendence získávat, dosahovat, dokazovat, hnát se.
A přesto to není prostor letargické pasivity nebo útlumu. Je to prostor totálního klidu a jasnosti. Zároveň je nabitý energií. Její přítomnost je velice patrná, jen nemá tu známou příchuť nutkavosti, nemá potřebu nás za každou cenu tlačit do akce.
Když ovšem z tohoto prostoru za myšlenkami přijde inspirace, muž nemyslí a nevymýšlí, muž koná a jeho konání má konečně smysl, konečně je skutečně užitečné jemu, jeho vývoji, růstu i jeho okolí.
Přeju si, ať víc a víc mužů nakukuje a ochutnává prostor za svými myšlenkami, ať do něj vstupuje, ať v něm odpočívá, ať v něm žije.
Myšlení samo o sobě nám nikdy neumožní mít jasno - v sobě, v životě, ve vztazích. Nikdy nám nedá jistotu ani bezpečí (i když se to pořád snaží). Nedá nám vnitřní klid ani chlapskou sílu.
Sebedůvěru, sebevědomí nebo spokojený vztah nevymyslíme, svoji hodnotu nevymyslíme, svoje poslání a vizi nevymyslíme, dobrý pocit ze života taky nevymyslíme.
A přesto všechno se téměř vždycky snažíme všechno vymyslet a proto nejsme tak šťastní a úspěšní, jak bychom chtěli být. Dokonce se snažíme vymyslet i to, jak se dostat do prostoru za myšlenky a užívat si to, co tam je. Snažíme se vymyslet, jak svoje myšlení zpomalit nebo zastavit.
Nemůžeme se za to vinit. Naše mysl miluje myšlení, je to její poslání. Jen jsme zapomněli, že naše životní poslání není se nechat naší myslí ovládat. Jsme přirozeně svobodné bytosti a můžeme svobodně také žít.
Na myšlení jsme závislí a je to nejhorší forma závislosti, která muže (člověka) postihla, protože je totálně nevědomá. Většina bezvědomě spí a v tom spánku se jim zdá, že jsou bdělí a při smyslech. Většina si myslí, že ví a přitom neví, že neví.
Myšlení samo o sobě není špatné nebo zlé, může být a je i přínosné, pokud je ale mysl oddělená a izolovaná od hlubších úrovní toho, kdo jsme, budeme na všech frontách života trpět a utrpení bude nevyhnutelné a skrze mysl nedojdeme k jeho ukončení.
Když jsme nepozorní, celý náš život začne řídit naše nevědomí plné mentálních programů, přesvědčení a vzorců chování/myšlení. My budeme pak jen ve vleku svojí psychiky, která bude jednat na základě zkušeností, zranění nebo dat (většinou dost nepřesných), které do sebe nasála, když nám bylo 5 nebo 8 let, nebo taky 35, to je jedno. Budeme jednat nevědomě a čistě na základě minulosti.
Přítomný okamžik můžeme naplno zažívat jen v prostoru za myšlenkami. Když je mysl v míru a když je osvobozená. Když se my vysvobodíme z její závislosti. Když se vymaníme z její svůdné náruče.
To nemusí být úplně snadné, protože my věříme a jsme učeni věřit, že musíme myslet, že to je jediný způsob, jak řešit problémy a výzvy. (Ve skutečnosti je myšlení téměř vždy příčinou problémů, ne lékem na ně.)
Navíc mysl se nevzdá bez boje, bude nás pořád a pořád k sobě lákat, bude se snažit zachytit naší pozornost, bude chtít být naší pozorností a energií krmena. Ego miluje pozornost, nejvíc naši vlastní.
A my jsme navyklí svou mysl krmit. Konstantně. Zároveň se pak snažíme být šťastní, spokojení, úspěšní. Není to definice šílenství?
Znovu opakuji - není to naše vina, ani vina ostatních lidí, rodičů, učitelů ... ti jsou s námi na jedné lodi. Obviňování ničemu dobrému neslouží.
Není to naše vina, je to naše zodpovědnost. Chceme být dál loutky našeho nevědomí a mysli? Co s tím uděláme? Jak se z tohoto nefunkčního způsobu života vysvobodit?
První krok probuzení je vůbec si vlastní mysl uvědomit, zní to banálně, ale je to velká věc - začít si uvědomovat to, že myslím, co myslím a jak myslím.
Pozorovat svoje myšlenky jako myšlenky - tedy staré a donekonečna přehrávané ozvěny minulosti.
Dívat se na ně jako na myšlenky a ne jako na posly pravdy a skutečnosti. Tím se učím od myšlenek a mysli získávat tolik potřebný odstup.
Když se na svoje myšlenky dívám z odstupu, nemají na mě takový vliv, jejich moc nade mnou a mým prožíváním slábne. Přestávám být nevědomě reaktivní a lehce ovlivnitelný/rozhoditelný. Rostu a sílím. To je začátek osvobozování od mysli.
Stát se tichým pozorovatelem myšlenek. Stát se tím, kdo si je uvědomuje, ale kdo nenásleduje, když nechce, kdo jim nepotřebuje za každou cenu věřit.
Jen si to představte - objeví se myšlenka - a vy jí nemusíte věřit a taky nevěříte, nechytáte se jí, nekrmíte její nutkavost nebo obavy a v klidu jí necháte zase odejít. Sami spočíváte nebo se vracíte do vnitřního klidu. V tom je esence skutečné mužské síly.
Tichý pozorovatel myšlenek ... to znamená být ochotný se svojí mysli pustit a klesnou do hlubších úrovní sebe sama - do prostoru za myšlenky.
To chce odvahu. Existuje větší krok (nebo skok?) do neznáma? Do nového prostoru "nevím", do prostoru, nad kterým nemám kontrolu (a ta představa bolí, protože naše myšlení miluje kontrolu nebo aspoň iluzorní pocit kontroly).
Chce to odvahu, ale jen tak může muž objevit, kdo ve skutečnosti je a žít pravdivě a autenticky. Tak se může naplno spojit se svou esencí a mužskou silou. To je prazáklad vnitřního naplnění, životního drajvu, který má smysl a spokojenosti, hojnosti nebo úspěchu ať už ve vztazích nebo podnikání.
Pak můžeme začít sami sebe (a lidi/svět okolo) poprvé opravdově VNÍMAT - jací opravdu jsme - bez hodnocení a posuzování, bez negativních a degradujících filtrů naší mysli. To je něco, co drtivá většina chlapů zatím nezažívá. Bohužel - protože s pravdivým a čistým vnímáním sebe sama přichází obrovská úleva a nadechnutí do života.
Proces myšlení nejde na sílu zastavit, nejde si to přikázat.
Můžeme ale začít svou pozornost směřovat jinam. Hlouběji a dál do svého nitra. Do nového a dosud neprozkoumaného vnitřního prostoru, který na nás čeká. Vždycky v nás byl, je a bude. Stačí se k němu obracet a začít si brát svou osobní moc a sílu zpátky.
Chceš?

PS: Když pravdivě vnímám svou vlastní vnitřní sílu a krásu, vidí jí ve mně také moje okolí a já si ji mohu začít všímat i okolo sebe. V každém okamžiku života. Třeba rozkvetlého stromu, ze kterého jsem včera při procházce cítil obrovskou sálající sílu a živoucí energii. Za myšlenkami, v prostoru za myslí, na nás čeká úplně nový život a je fakt dost dobrej.