Životní lekce od chlupaté dámy

Sedím na zahradě a se zájmem sleduji sousedovic kočku. Ladně se převaluje na trávě a hledá pro sebe tu nejpříjemnější pozici. Chvilku jen tak leží, načež zakmitá ušima a zbystří. Její tělíčko se v mžiku aktivizuje a...

... úplně cítím, jak je najednou 100% bdělá a připravená. Taky aby ne. Opodál z pod stromu vylezl na světlo boží malý myšák. Očividně šelmu neregistruje.  

Kočka se krčí a s instinkty predátora se vydá za nebohým myšákem. Legračně se chvěje a pak vystartuje. Myšák zapiští a je po něm. Napětí opadá. Kočka dolovila a vítězoslavně odchází k sousedům. Možná se pochlubit a zasloužit si podrbání za ouškem. Na povrchu banální situace, ale pod povrchem to vnímám jako velkou lekci, kterou mi tahle chlupatá dáma ukázala. To malé stvoření umí něco, co možná většina nás moudrých a dospělých lidí už dávno zapomněla.  

A to být ve vnitřním klidu a přirozeně uvolnění. Tedy aspekty, které mnoho z nás v životě postrádá. Neustále se za něčím honíme a to ve stavu vnitřního neklidu, stresu a ochromujícího napětí. Tlačíme na sebe s cílem dosažení toho nejlepšího výsledku, jenže jsme přitom v takové vnitřní nepohodě, že je prakticky vyloučeno, aby se nám opravdu dobrý výsledek podařil.  

Představte si totálně vystresovanou kočku, jak se pokouší myšáka ulovit – pravděpodobně by ulovila jen natažený sval. V tomhle je moudřejší než my. Snažíme se podávám maximální výkony ve vnitřním rozpoložení, které tomu přímo odporuje a pak se divíme, že to nejde.  

Často k úspěchu nevede cesta přes ještě mohutnější snahu a zrychlení, ale naopak přes vnitřní zklidnění, zpomalení a uvolnění. Přes odkládání stresu a vnitřního nátlaku. Naše vnitřní rozpoložení, ze kterého akce vychází je ještě důležitější než akce samotná. Buďme tedy jako kočka na lovu. Nejprve uvolnění, odpočatí a klidní. Pak se pusťme do akce.