Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Partnerské vztahy - láska nebo závislost?

26. 06. 2017 8:33:53
Po několikahodinové jízdě vlakem se pro mě lavička ve stínu kostela stává příjemným útočištěm. Sedím a nasávám místní atmosféru šumavského městečka. Pozoruji lidi v parku a nechávám se ofukovat chladivým vánkem ...

Bylo to někde tady, kde jsem se poprvé zamiloval. Byla úžasná, krásná a na svůj věk nezvykle chytrá. Mohl jsem vedle ní sedět hodiny v tichu, a přesto jsem se nenudil. Slavil jsem tehdy čerstvých 16, ale měl jsem pocit, že sedím na pupku světa. Že srdce celého světa bije i v mém nitru.

Pak se ale něco nepěkně pokazilo. Neuměl jsem být bez ní. Potřeboval jsem jí, abych se cítil dobře. Musel jsem ji mít. Toužil jsem po ní tak moc, až jsem ji od sebe odehnal. Čím víc se mi vzdalovala, tím víc jsem si jí chtěl přitáhnout. O tak dokonalou dívku jsem přece nemohl přijít. Tenhle scénář moje mysl slepě odmítala. A proto se stal přesný opak. Její žár vychladl, její živé oči se přede mnou zavíraly .... a najednou byla pryč. Fyzicky i duševně. Bolelo to. Cítil jsem se jako tragický hrdina ve hře Williama Shakespeara. Jako Romeo bez své Julie ...

Vracím se ze vzpomínek ke kostelu, lavičce a parku. Už mi není vedro. Miloval jsem jí nebo jsem na ní byl závislý? Myslím, že od každého dosti. Leč ke konci se má závislost projevila na plné obrátky. Vidím ten hořký konec i období které následovalo. Uzavřel jsem se. Zraněné srdce jsem zabetonoval 5 metrů hluboko. Už jsem to nikdy nechtěl zažít. Láska a bolest se mi začaly spojovat v jeden celek. Nechtěl jsem bolest, musel jsem tedy odmítnout i lásku. Aspoň tak fungoval můj mozek, který se mě snažil ochránit ....a že se mu to povedlo na výbornou. :-)

Po řadu let jsem zažíval velmi ambivalentní pocity i vzorce chování. Na jedné straně jsem měl strach z vážného vztahu (co kdybych skončil jako s Marií) a na druhou stranu, když se někde naskytla - byť i malá - naděje na krásný vztah s krásnou dívkou, něco ve mně zavelelo k frontální ofenzívě.

Byl jsem jako narkoman, který se vyhýbá zničující droze, ale čím déle to dělá, tím se jeho chuť násobí. Čím víc jsem se hlubokému vztahu a lásce vyhýbal, tím více jsem po ní toužil a tím více jsem se řítil do destinace Závislý vztah. Čím déle jsem byl “single a nad věcí”, tím více mi naplňující vztah chyběl. Čím víc mi chyběl, tím více jsem po něm podvědomě toužil. Vítej začarovaný kruhu ...

Jednou ale obručí kruhu muselo prasknout ... a taky že to ruplo .... a pořádně .... ve velkém stylu. :-)

Trvalo to nějaký ten pátek, než jsem si naplno uvědomil, že mám hodně velký problém a než jsem přišel na všechny výše popsané věci. V té době jsem si vědomě nepřipouštěl, že se něčemu vyhýbám a že někde uvnitř jsem zraněný, zklamaný a plný bolesti. Navenek jsem se snažil působit hrozně free a nevázaný.

“Vztah? Pche. Nechci. Nepotřebuju. Jsem spokojenej single!”

Když se dneska otáčím, musím se sám sobě trochu smát, jak jsem si tenkrát šlapal po štěstí s hrdým výrazem vítěze Wimbledonu.

Jenže ono ve mně něco prasklo a prasklo to pořádně. Dostal jsem sám sebe do fáze, kdy už jsem si nemohl dále namlouvat, že jsem v pohodě. A zároveň se potajmu dívat na ženy a doma po večerech s nimi žít jen v představách. Pocit osamění se začal drát na povrch stále častěji, stále silněji. A jedna emoce bývá většinou následována další a další. Začal se vynořovat i strach z lásky, strach z další bolesti, obava z dalšího zklamání, zranění a obranná touha být nezranitelný (tedy sám).

Inu jakmile se emoce, vzpomínky a vnitřní obrazy začnou vynořovat z podvědomí do vědomí, změní vás to jednou a navždy. Už je nemůžete bezstarostně ignorovat. Utíkat před nimi je najednou o poznání složitější a těžší. Najednou útěk sám před sebou stává se čím dál tím víc bolavým. Každý krok je jako skok do jámy plné hřebíků.

A já už nechtěl skákat na hřebíky. Na to jsem měl jsem chodidla příliš zmasakrovaná.

Tak jsem místo “hrdinného” nošení masky pana nezranitelného, musel otevřít staré zranění. Čelit všem těm nepříjemným pocitům, které jsem si tak hezky v sobě uzamkl. Zpočátku nekomfortní, leč postupně jsem si v očistném procesu našel jisté zalíbení. A stálo to za to.

Konečně jsem se mohl vztahům i lásce otevřít. Už to pro mě nebyl strašák nebo něco čím bych měl “opovrhovat”. Láska mě zase začala zajímat ... a ne jen abych jí zkoumal, jak jsem to dělal do té doby, ale abych se do ní mohl opět ponořit. Prožít ji. Žít ji. Nadechovat ji do sebe i vydechovat pro tu nejbližší.

Už mě neovládal ublíženej Aleš, kterému je 16. Mohl jsem být konečně dospělej chlap v dospělým vztahu.

PS: Tenhle článek píšu vlastně pro sebe, jako určitou rekapitulaci svojí cesty a určitou retrospektivu. Potvrzení, že otevřít své zavřené a potlačené zranění se mi mnohokrát vyplatilo. I v tomhle případě. Ale píšu ho i pro ty, kteří ještě sami sobě mažou med kolem pusy a chlácholí se, že vztah nepotřebují nebo, že jsou šťastnější bez něj. Pro ty, kteří mají strach z blízkosti, lásky a hlubokého vztahu, ale zároveň někde uvnitř po lásce a blízkosti touží.

Vím - na single život si snadno zvyká a po jisté době si začneme říkat, že takhle to je vlastně lepší / jednodušší / výhodnější. Nicméně přesně tenhle moment byl pro mě varovný signál a zlomový bod. Nechť je i pro vás tento článek signál a inspirace.

Autor: Aleš Vavřinec | pondělí 26.6.2017 8:33 | karma článku: 16.22 | přečteno: 633x

Další články blogera

Aleš Vavřinec

Nemoc jako cesta k pochopení a uzdravení

Padl jsem jako voják v zákopu. Nejméně tak je těžký osud můj. Plný nos. Bolavá hlava. Břicho jak na vodě. Slabé svaly. Moje tělo se zmítá v jednom ohni a já s ním. Nemám z toho dobrý pocit a musím se přiznat, že.....

13.9.2017 v 18:40 | Karma článku: 8.46 | Přečteno: 268 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Agrese jako cesta k osvobození

Žijeme v době, která ryzí mužské agresi nepřeje. Mnozí ji považují za něco od základů zlého a špatného. Agrese je často vnímána jako čistě ničivá energie, která by měla být za všech okolností pod kontrolou. Přece dospělý člověk ..

7.9.2017 v 15:00 | Karma článku: 12.01 | Přečteno: 354 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Nevěra se šťastným koncem

Jitka brečela a nemohla slzy zastavit, i když se o to ze všech sil snažila. Silný moment. Nikomu jsem to ještě neříkala ... soukala ze sebe slova, když se její oči začaly vysoušet. Svýho manžela miluju, ale Jirkovi jsem nemohla ...

4.9.2017 v 14:35 | Karma článku: 14.15 | Přečteno: 1093 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Životní lekce od chlupaté dámy

Sedím na zahradě a se zájmem sleduji sousedovic kočku. Ladně se převaluje na trávě a hledá pro sebe tu nejpříjemnější pozici. Chvilku jen tak leží, načež zakmitá ušima a zbystří. Její tělíčko se v mžiku aktivizuje a...

24.8.2017 v 8:14 | Karma článku: 16.94 | Přečteno: 629 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Radek Maleč

Šokující zpověď bezohledného řidiče.

Kámo, jak se ti líbí, když tě na silnici někdo vytlačí, nějak ohrozí nebo omezí? Každý mě někdy potkal, bezohledného řidiče :)

23.9.2017 v 10:28 | Karma článku: 4.76 | Přečteno: 378 | Diskuse

Peter Szendy

7 pilířů pseudohumanismu - část první

Ano..7 pilířů pseudohumanismu – takto se měl článek jmenovat a o nich měl článek pojednávat...(ještě mám zadat alespoň 6 znaků, abych splnil podmínky perexu, ale méně, než kolik jich má následující věta, no to je skvělé)

22.9.2017 v 19:20 | Karma článku: 26.06 | Přečteno: 573 |

Jan Ziegler

Odboráři lidem škodí a moc

Řekl bych dokonce, že ještě víc než alkohol a cigarety. Oni sice tvrdí, že hájí zájmy zaměstnanců, ale svými skutky dělají opak. Jestliže brání snižovaní odvodů za pracovníky, brání i zvyšování platů.

22.9.2017 v 19:16 | Karma článku: 21.76 | Přečteno: 524 | Diskuse

Jiří Turner

Teroristi v Čechách nekřičí: „Allahu akbar!“ Řvou: „Uber!“

Tak už je to i u nás! Jedni vyhrožují blokádou Prahy a likvidací konkurence a druzí chtěli vyhodit do vzduchu vojenský vlak. Ti první našli inspiraci v 90. letech u mafiánů od Thorgesu a ti druzí se asi zhlídli v Bakuninovi.

22.9.2017 v 19:06 | Karma článku: 19.11 | Přečteno: 953 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak to, že soud osvobodil anarchisty obžalované z útoku na vlak?

Anarchisté byli ovšem obžalováni toliko z přípravy útoku, ne útoku samotného. Ale taková manipulace s fakty už k práci našeho blogera používajícího falešnou identitu (stejně jako policejní a jiní agenti), už tak nějak patří

22.9.2017 v 18:21 | Karma článku: 10.33 | Přečteno: 475 | Diskuse
Počet článků 36 Celková karma 14.81 Průměrná čtenost 1057

Pomáhám lidem, kteří se dostali do situace, kdy neví jak dál. Pomáhám jim opět zářit. Využívám postupy z psychologie, terapie a koučovací techniky i vlastní bohaté zkušenosti. Mám za sebou více než 1 600 odkoučovaných hodin.

Chci Vás inspirovat, nadchnout, nabídnout témata k hlubšímu přemýšlení a někdy i pobavit.

ales-vavrinec.cz

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.