Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Být sám sebou - víte, kdo opravdu jste?

16. 06. 2017 13:45:57
Buď sám sebou. Bud přirozený. Autentický. Tečka. Hotovo a tvůj život bude pecka. To jsou rady, které se zhusta šíří internetem. Zdá se to snadné, že?
Stačí být sám sebou a máme vyhráno. Leč na cestě k “být sám sebou” mohou číhat různorodé nástrahy. O ty nejdůležitější se s vámi podělím, i o to, jak se s nimi vypořádat

Víte, kdo skutečně jste?

Bohužel ne každý opravdu ví, kdo a kým skutečně je a jaké je jeho přirozené já. Proč? Když se narodíme, přicházíme na svět s určitou originální sadou vlastností, schopností, možností i potenciálu. Zde leží naše přirozené já. Pokud jsme se narodili do adekvátních podmínek ke zralým rodičům, měli jsme šanci své přirozené já rozvíjet, vyjadřovat a nepotlačovat. Dnes jsme svobodní a spokojení.

Jenže pokud naše podmínky v rodině nebyly ideální, zjistili jsme, že na naší přirozenost není nikdo zvědavý a naučili jsme se ji skrývat a potlačovat. Byli jsme nuceni vytvořit si “adaptované já” - masku sebe sama, která by dobře zapadla a nepůsobila problémy a konflikty. Třeba když malý Luděk zjistil, že maminka ho má tak trochu raději, když se zklidní a je hodný - když potlačí svou živost a dynamickou životní energii.

Z podobného vývoje pramení dvě zásadní nástrahy - pokud jsme svou přirozenost začali maskovat a místo ní se přizpůsobovat do adaptovaného já už jako děti - dnes po 10 nebo 20 letech vůbec nemusíme mít páru, kým tam někde uvnitř reálně jsme. Naše přirozenost může být skrytá pod nánosem naučených přesvědčení a vzorců chování. Adaptované já může velmi úspěšně zakrýt naše přirozené já.

Druhá nástraha - jakmile jsme jako děti zjistily, že naše přirozenost je v rodině na obtíž a málokdo ji přijímá, natož oceňuje, nejenom, že jsme ji začali skrývat, ale také jsme se za ni začali stydět, začali jsme se obviňovat, že takoví jsme (přece kdybychom byli jiní, bylo by doma vše v pohodě). Začali jsme sami sebe odmítat. Být sám sebou by v té době znamenalo především trápení a vnitřní bolest (leckdy i vnější - facky ještě bohužel nejsou přežitek).

A teď si představte, že někdo, kdo úplně přesně neví, kdo je a jaké je jeho přirozené já a navíc tohle své autentické jádro podvědomě odmítá, se bude pokoušet být najednou sám sebou ... jak mu to asi půjde? Pravděpodobně moc dobře ne. Bude nejspíš zažívat chaos a podivné pnutí. Chaos z toho, že jeho přirozené aspekty se ztrácí pod tlakem těch naučených, které třeba v životě používá řadu let a pnutí z toho, že jeho podvědomí se bude aktivně bránit tuhle přirozenou část otevřít a ukázat světu.

Tohle jsou mé zkušenosti při práci s lidmi, když jim pomáhám objevit a přijmout své přirozené já, aby ho mohli začít v životě naplno využívat. Většina lidí se usilovně snaží býti sami sebou, ale neví, co hledají a zda to vůbec chtějí najít. Což celý proces “lehce” znesnadňuje. :-)

Naštěstí i tady existují cesty a způsoby, jak se dostat blíž k sobě a býti sám sebou. Není nutné zoufat, že to nejde. Opak je pravdou! Už jsem ve své praxi mnohokrát zažil, jak se z mnoha pesimistů stali šťastní a spokojení optimisté.

Pokud ovšem čekáte na nějaký jednoduchý návod ve stylu - 3 kroky ke svému opravdovému já, asi vás zklamu. Na takhle důležité životní téma neexistuje nějaký univerzální návod. Mohu vám nabídnout pár tipů, které vám vaši cestu usnadní a akcelerují.

Buďte sami se sebou. Zastavte se. Nemůžete se ponořit hlouběji sami do sebe, když budete pořád vystresovaní a nestíhat mraky věcí. Bohužel to nejde, když se budete bez odpočinku přepínat a nenajdete si sami na sebe pravidelný čas. Abyste takto důležitou životní změnu byli schopní udělat, potřebujete na to dostatek času a ten si za vás nikdo nenajde. To je jen a jen váš úkol. Samota, klidné prostředí, meditace a ticho mohou být vaši noví přátelé a pomocníci.

Netlačte na pilu. Nesnažte se svou autentičnost ze sebe vydolovat sbíječkou. Tvrdý přístup a nátlak tady vůbec nefunguje. Potřebujete, aby se vaše psychika uvolňovala a dostávala do klidu, jinak se neotevře. Čím víc tlaku, tím víc uzavírání a tím větší frustrace z toho, že to nejde .... a tím větší tlak, aby se to už konečně pohnulo správným směrem ... vítejte v začarovaném kruhu. Přestaňte tlačit a důvěřujte, že když sami sebe dostanete do uvolněného stavu, vaše přirozené já se začne vynořovat.

Jste si jisti, že přesně víte, jaké životní strategie a vzorce chování jsou vaše a jaké jste se naučili v průběhu života - jako děti nebo dospívající? Začít si v tomto tématu dělat jasno a umět rozlišit mezi těmito 2 tábory bude pro zdárný pokrok naprosto zásadní. Začněte tedy třídit a dělat si v sobě jasno. Klíč leží ve vašem dětství.

Vezměte si papír a napište si na jednu stranu všechno, co jste museli dělat (a jak se chovat a přizpůsobovat), abyste od rodičů dostávali vše, co jste chtěli - lásku, objetí, přijetí, pochvalu, ocenění, respekt, klid, pohlazení atd. Na stranu druhou si napište, co jste naopak dělat nesměli, abyste o všechny ty hezké věci a pocity nepřišli, co jste buď měli zakázané nebo co jste si sami zakázali, co jste radši nedělali. V obou případech buďte nanejvýš pečliví, dopřejte si na to dostatek času, nespěchejte. Buďte hodně podrobní a snažte vzpomenout si na co nejvíce podrobností.

Pokud jste si dali záležet, držíte v ruce papír se všemi možnými vzorci modely chování, které jste se museli naučit. Takto jste se adaptovali na prostředí, do kterého jste přišli. Pravděpodobně už vidíte mezi těmito strategiemi z dětství a vaší přítomnosti mnoho podobného. Ano, co se v dětství naučíme, v dospělosti jako když najdeme .... a stále používáme. :-)

A teď si představte, kdybyste měli úplně ideální rodiče. 2 ideální bytosti, co by třeba neměli nic společného s vašimi reálnými rodiči. Vše, co byste chtěli a měli dostat, by k vám od nich přicházelo automaticky a přirozeně. Nemuseli byste se kvůli tomu měnit.

Jací byste byli jako děti? Jak byste se chovali? Jací byste byli dneska? Tady leží klíč k vaší přirozenosti. Kdyby vám v ní nic nebránilo dříve, mohli byste si jí plně dovolit i dnes. Věnujte tomu čas i péči a sami uvidíte, co vám to přinese.

Vidíte a už máte určitý výchozí stav a základy vašeho vnitřního mentálního nastavení a zároveň ideální stav. Váš přirozený stav, který si tam někde uvnitř sebe nosíte. Když máte bod A a bod B, můžete si mezi nimi vytyčit cestu. Nemusí to být zrovna precizní přímka, ale cesta vždycky existuje. Vytvořte si akční plán, na jakém důležitém vzorci můžete začít pracovat nejdříve a co všechno vám může pomoci ho změnit a tím udělat krok sami k sobě. Krok k tomu - být sám sebou.
Autor: Aleš Vavřinec | pátek 16.6.2017 13:45 | karma článku: 10.31 | přečteno: 465x

Další články blogera

Aleš Vavřinec

Nemoc jako cesta k pochopení a uzdravení

Padl jsem jako voják v zákopu. Nejméně tak je těžký osud můj. Plný nos. Bolavá hlava. Břicho jak na vodě. Slabé svaly. Moje tělo se zmítá v jednom ohni a já s ním. Nemám z toho dobrý pocit a musím se přiznat, že.....

13.9.2017 v 18:40 | Karma článku: 8.46 | Přečteno: 268 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Agrese jako cesta k osvobození

Žijeme v době, která ryzí mužské agresi nepřeje. Mnozí ji považují za něco od základů zlého a špatného. Agrese je často vnímána jako čistě ničivá energie, která by měla být za všech okolností pod kontrolou. Přece dospělý člověk ..

7.9.2017 v 15:00 | Karma článku: 12.01 | Přečteno: 354 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Nevěra se šťastným koncem

Jitka brečela a nemohla slzy zastavit, i když se o to ze všech sil snažila. Silný moment. Nikomu jsem to ještě neříkala ... soukala ze sebe slova, když se její oči začaly vysoušet. Svýho manžela miluju, ale Jirkovi jsem nemohla ...

4.9.2017 v 14:35 | Karma článku: 14.15 | Přečteno: 1093 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Životní lekce od chlupaté dámy

Sedím na zahradě a se zájmem sleduji sousedovic kočku. Ladně se převaluje na trávě a hledá pro sebe tu nejpříjemnější pozici. Chvilku jen tak leží, načež zakmitá ušima a zbystří. Její tělíčko se v mžiku aktivizuje a...

24.8.2017 v 8:14 | Karma článku: 16.94 | Přečteno: 629 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Radek Maleč

Šokující zpověď bezohledného řidiče.

Kámo, jak se ti líbí, když tě na silnici někdo vytlačí, nějak ohrozí nebo omezí? Každý mě někdy potkal, bezohledného řidiče :)

23.9.2017 v 10:28 | Karma článku: 4.76 | Přečteno: 378 | Diskuse

Peter Szendy

7 pilířů pseudohumanismu - část první

Ano..7 pilířů pseudohumanismu – takto se měl článek jmenovat a o nich měl článek pojednávat...(ještě mám zadat alespoň 6 znaků, abych splnil podmínky perexu, ale méně, než kolik jich má následující věta, no to je skvělé)

22.9.2017 v 19:20 | Karma článku: 26.06 | Přečteno: 573 |

Jan Ziegler

Odboráři lidem škodí a moc

Řekl bych dokonce, že ještě víc než alkohol a cigarety. Oni sice tvrdí, že hájí zájmy zaměstnanců, ale svými skutky dělají opak. Jestliže brání snižovaní odvodů za pracovníky, brání i zvyšování platů.

22.9.2017 v 19:16 | Karma článku: 21.76 | Přečteno: 524 | Diskuse

Jiří Turner

Teroristi v Čechách nekřičí: „Allahu akbar!“ Řvou: „Uber!“

Tak už je to i u nás! Jedni vyhrožují blokádou Prahy a likvidací konkurence a druzí chtěli vyhodit do vzduchu vojenský vlak. Ti první našli inspiraci v 90. letech u mafiánů od Thorgesu a ti druzí se asi zhlídli v Bakuninovi.

22.9.2017 v 19:06 | Karma článku: 19.11 | Přečteno: 953 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak to, že soud osvobodil anarchisty obžalované z útoku na vlak?

Anarchisté byli ovšem obžalováni toliko z přípravy útoku, ne útoku samotného. Ale taková manipulace s fakty už k práci našeho blogera používajícího falešnou identitu (stejně jako policejní a jiní agenti), už tak nějak patří

22.9.2017 v 18:21 | Karma článku: 10.33 | Přečteno: 475 | Diskuse
Počet článků 36 Celková karma 14.81 Průměrná čtenost 1057

Pomáhám lidem, kteří se dostali do situace, kdy neví jak dál. Pomáhám jim opět zářit. Využívám postupy z psychologie, terapie a koučovací techniky i vlastní bohaté zkušenosti. Mám za sebou více než 1 600 odkoučovaných hodin.

Chci Vás inspirovat, nadchnout, nabídnout témata k hlubšímu přemýšlení a někdy i pobavit.

ales-vavrinec.cz

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.