Minulý týden ke mně přišel na konzultaci klient a hned na úvod se mi svěřil se svými pocity - víte, já se k vám vždycky těším, ale taky jsem zjistil, že mám tak trochu strach ...
Z čeho přesně zeptal jsem se. No z toho, že tady se o sobě dozvídám pravdu. Tady se mi boří iluze, na kterých jsem léta lpěl a to je pro mě nepříjemný.
Když jsem ho poslouchal, uvědomil jsem si, jak těžké je pro nás čelit realitě a podívat se naprosto upřímně do zrcadla, které nám někdo nastaví.
Jak silně nás podvědomí odvádí do iluzí a ke vzdušným zámkům, ke kterým se pak chceme přiblížit. Vidím zde zajímavý paradox - něco se nám v životě nelíbí, chceme to co nejrychleji změnit, ale zároveň se podvědomě bráníme podívat se jádru svého problému do očí.
Nechceme čelit realitě, ale chceme jí změnit.
A to je samozřejmě nereálné přání a východisko. Často to lidi pak žene do náručí chytrolínů, kteří slibují, že “to” udělají za ně. Jediná cesta k pozitivní a kýženě změně je přestat se vyhýbat tomu, co nechceme vidět. Ano podívat se do zrcadla může být dočasně nepříjemné, ale bez toho bolest, frustrace a negativní pocity prostě neodejdou … když chci cokoli změnit, musím to nejprve dobře vidět. :-)
Jak se poznat, že se vyhýbáme realitě?
Dobrý kompas jsou naše emoce. Je váš život podle vašich představ? Jste spokojení a máte ze sebe dobrý pocit? Nezažíváte vnitřní klid a spíš vás pronásleduje napětí? Pokud ano, možná se i vy ve svém životě něčemu vyhýbáte a nechcete vidět.
V tom, čemu se vyhýbáme, leží klíč k řešení naší situace.
Najděte si na sebe čas a ponořte se do svého nitra, tam objevíte důvod toho, proč je pro vás iluze přijatelnější než realita a proč od ní utíkáte. A jen pokud to objevíte, pak to můžete změnit. Nakonec však zjistíte, že realita je o dost šťavnatější než svět plný iluzí. :-)
